Vlastnosti habru obecného

Habr obecný (Carpinus betulus) se řadí do vlastní čeledi habrovité, nebo podle starších členění do čeledi lískovité. Je domácí dřevinou, původní areál zahrnuje celou Evropu a Asii až po Írán. Je to jednodomý listnatý strom dorůstající výšky přes 20 m, s průměrem koruny nad 10 m. Ve stříhaném živém plotu je optimální výška 1 – 4 m. Celkovým vzhledem připomíná habr buk (Fagus sylvatica). I když listy buku a habru jsou povrchově podobné, bližším ohledáním je patrné, že ty z bukového mají hladké hrany, zatímco u habru jsou ostře zoubkované. Dalším rozdílem jsou jeho pupeny, které se objevují na větvičkách v zimě. Habr je má v jedné rovině s větvením na rozdíl od buku, který je má delší a štíhlejší, a v jiném úhlu.

Korunu má tento statný strom mohutnou vysoce klenutou, někdy poněkud nepravidelnou. Kmen habrů je pokryt šedou hladkou kůrou, větve leskle hnědé a tenké.

Listy habru jsou střídavé, podlouhle vejčité, na vrcholu krátce zašpičatělé, dvojitě ostře pilovité s výraznou žilnatinou, na podzim žluté až hnědé. Hypokotyl je krátce chlupatý. Listy jsou na bázi s typickými střelovitými výběžky čepele, která je asi 10 mm dlouhá, kožovitá, lysá. Klíční list je krátce řapíkatý, na řapíku krátce chlupatý. První listy vyrůstají střídavě na řídce chlupatých a tuhých stonkových článcích, jsou široce vejčité až vejčité, 20 – 25 mm dlouhé a postupně větší, dvojitě ostře pilovité, krátce řapíkaté, s čárkovitými palisty a zpeřenou žilnatinou. Listy jsou chlupaté pouze na rubu na žilkách a na konci palistů, jinak lysé a v mládí řasnatě složené.

Habr obecný kvete nevýrazně od dubna do května. Květy jsou jednodomé: samčí květenství tvoří převislé 3-5 cm dlouhé jehnědy na loňských větévkách, svazčité samičí jehnědy s trojlaločnatými listenovými obaly rostou na nových letorostech.

Plodem habrů je drobný oříšek ukrytý v trojlaločnatém listenovém obalu (křídle), který je po opadu listů výrazně nápadný. Plody jsou v obrysu oválné, silně zploštělé. Na bázi plodu je oválný pupek plodní, na vrcholu zoubkovité zbytky okvětí, na hřbetní i břišní straně je několik výrazných žeber. Plody jsou trvale upevněny po dvou ve velkém, trojlaločném obalu, jeho střední lalok je dlouhý asi 4 cm, postranní asi 1,5 cm. Obal je lysý, slabě lesklý, má jemnou žilnatinu a světle hnědou barvu. Oplodí je lysé, hladké nebo jemně vrásčité, má zelenohnědou nebo zelenošedou barvu. Nažka je asi 7,5 mm dlouhá a 5 mm široká.

Habr se rozmnožuje pouze generativně, ale snadno se také obnovuje s pařezů. Kulturní odrůdy se množí vegetativně. Začíná plodit mezi dvacátým a čtyřicátým rokem a plodí každý rok nebo každý druhý rok. Plody zrají v říjnu a opadávají v listopadu. Semenáčky se objevují v dubnu až květnu. Klíčivost si semeno udržuje jeden až dva roky.

Bohatá kořenová soustava je mělká. Habr patří také mezi meliorační dřeviny a používá se ke zpevňování svahů před erozí.

Habr je rostlinou polostinnou. Roste v hájích a smíšených lesích nižších poloh až do nadmořské výšky 800 m. Na našem území je tento strom velmi významnou složkou lesních komplexů u nížiny až do pásma pahorkatin. Místy vytváří porosty zvané habřiny, častěji roste spolu s dubem, ve vyšších polohách s bukem, lípou a jasanem.
Je nenáročný na půdu, snese téměř jakékoli podmínky, ale lépe se mu daří v půdě propustné a živné. Snese alkalické až kyselé prostředí i relativně vysokou hladinu spodní vody. Proto je i mimo jiné nezaměnitelný unikát mezi listnáči. Habr můžete vysadit jak na stinném, tak i na slunném místě, navíc snáší vyšší půdní vlhkost než buk. Toleruje také krátkodobé zamokření kořenů.

Habr dobře snáší seřezávání, výborně snáší hluboký zmlazovací řez, proto je často používán v živých plotech. Snadno zmlazuje z kořenů a má ohromnou regenerační schopnost. Řez provádíme jednou až dvakrát ročně. Poprvé řežeme koncem června. Druhý řez je možný do konce února. Habr velmi dobře snáší i hluboké zmlazení, popřípadě řez až na pařez, provede-li se začátkem vegetačního klidu.

Fyzikální vlastnosti dřeva habru obecného
Tvářnost a makroskopický sloh dřeva habru obecného
Dřevo šedobílé, čisté, matné, skoro bez lesku, šťavnaté až ke dřeni. U starých habrů bývá uvnitř nahnědlé a pruhované, toto „jádro“ znehodnocuje dřevo. Letokruhy úzké, husté, málo zřetelné, vlnovitě zprohýbané podle dřeňových paprsků. Jarní dřevo bělavé. Jednotlivé dřeňové paprsky neviditelné, složené paprsky dřeňové široké (až 0,5mm), matné a světlejší než ostatní dřevo. Póry na příčném řezu patrny vždy jen lupou, na podélných řezech okem jako temné trhlinky. Dřeňové paprsky na podélných řezech jeví se jako lesklé pásy. Dá se krásně hladit.

Objemová – specifická váha dřeva habru obecného
Čerstvé dřevo: 0,92-1,25 (1,085), 1,085 Na vzduchu vyschlé: 0,62-0,902 (0,722), 0,72

Množství tekutiny ve dřevě habru obecného
U dřeva čerstvého 22-41% váhy.

Vlhkostní vlastnosti dřeva habru obecného
Vysychá těžce, pomalu a nestejně. Sesychá se: radiálně 4,3-6,82%, tangentiálně 6,2-11,1%, podélně 0,21-1,05%. Úplným nasátím vody nabývá: radiálně 6,66%, tangentiálně 10,9%, podélně 0,4%, na objemu o 12,9%, na váze o 60%. Snadno se bortí a praská. Špatně se moří.

Tvrdost dřeva habru obecného
IV. tvrdé (T 651-1000 kg/cm²)

Štípatelnost dřeva habru obecného
Dřevo velmi těžko štípatelné, houževnaté, točitý růst.

Trvanlivost dřeva habru obecného
Málo trvanlivé. Vydrží dlouho jen ve stálém suchu, ve vlhku trouchniví.

Výhřevnost dřeva habru obecného
Nejvýhřevnější dřevo. Při 20% vlhkosti: prostá per 1 kg 2.148 kalorií, měrná per 1 dm³ 1.657 kalorií.

Použití dřeva habru obecného
Čepy, drobné součásti u pian a pianin, dřevěné části strojů a nástrojů, hoblíky, hřebíky do bran a hrabí, klíny, kolářství, kolíčky (floky), kopyta, kuželky, ložiska u strojů, měřítka, mlýnská složení, nářadí, násady, ozubená kola, páky, rámy strojních pil, sochory, spojky, strojnické modely, špice, šrouby, války k cepům, vložky, vozy, žlutě mořeno napodobuje dřevo zimostrázové.